Znalec bontonu Guth-Jarkovský miloval cizí kraje a psaní      Praha 21. ledna (ČTK) - O Guthu-Jarkovském slyšel v životě asi každý Čech. Nejspíš tehdy, když mu bylo vyčítáno, že se nechová podle zásad etikety. Právě pravidly společenského chování, které sepsal do několika knih, se Jiří Stanislav Guth-Jarkovský proslavil nejvíce. Záběr tohoto středoškolského profesora byl ale daleko širší. Stál u zrodu novodobého olympismu i Klubu českých turistů (KČT), prezidentu Tomáši Garriguovi Masarykovi radil s hradním protokolem a k tomu hojně cestoval, psal a překládal. Od narození Jiřího Gutha uplyne v neděli 150 let.   O Guthu-Jarkovském se málo ví, že ač je znám jako velký propagátor sportu, sám tělocvičným aktivitám příliš neholdoval. Byl přispívajícím, nikoliv cvičícím členem Sokola, ani na výšlapy s KČT nechodil. Vždy ale přesně věděl, kdy etiketa dovoluje vzít si do společnosti sportovní šaty, jaká jsou pravidla stolování při různých příležitostech či v jakém pořadí mají být lidé vzájemně představováni. Normy slušného chování shrnul v několika knihách, nejznámější z nich je asi Společenský katechismus. Většina pouček tohoto šiřitele bontonu je dnes už přežitá, nadále ale přetrvává důraz na všeobecná pravidla slušného chování, která Guth-Jarkovský celoživotně razil.     Vybraným způsobům se rodák z Heřmanova Městce na Chrudimsku a syn knížecího úředníka naučil ve šlechtické rodině Schaumburg-Lippe, kde čtyři roky dělal vychovatele a učitele mladých pánů. Pro službu v Náchodě měl ty nejlepší předpoklady - byl prvním promovaným doktorem filozofie na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity - a kromě filozofie ovládal také matematiku a fyziku. S knížecí rodinou procestoval Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku. Cizí kraje, které tak rád celý život poznával, ho inspirovaly k psaní cestopisů i fejetonů, které publikoval knižně i časopisecky.   V letech 1887 až 1919 působil Guth-Jarkovský jako středoškolský profesor v Praze a Klatovech. Ve volných chvílích šířil myšlenky novodobého olympismu, pro které se nadchl po setkání s Francouzem Pierrem de Coubertinem v Paříži v roce 1891. O tři roky později byl jedním z 12 členů prvního Mezinárodního olympijského výboru (zůstal jím až do své smrti) a jako jediný Čech se zúčastnil her I. olympiády v Aténách v roce 1896.   S návrhem založit český olympijský výbor definitivně uspěl v květnu 1899 na všesportovní schůzi, kterou mu pomáhal organizovat další známý propagátor sportu Josef Rössler-Ořovský. Guth-Jarkovský byl zvolen prvním předsedou tohoto výboru. Český výbor pro hry olympijské v Paříži, jak zněl celý název komitétu, se v březnu 1900 prohlásil za stálý, a stal se tak vůbec prvním stálým olympijským výborem na světě. Vedle toho pomohl Guth-Jarkovský založit Klub českých turistů, organizaci dokonce předsedal v období jejího největšího rozmachu za první republiky, během předválečné krize musel ale odejít.   Svůj otisk zanechal Guth-Jarkovský také na Pražském hradě, kde dělal prvního ceremoniáře prezidentovi Masarykovi. Program prvního československého prezidenta obohatil o úřadování na zámku v Lánech, navrhl statut řádu Bílého lva a vypracoval audienční řád. Bezmála tříleté působení pro něj ale nebylo příliš šťastné, údajně bylo poznamenáno zákulisním bojem.   Příliš se neví, že Guth-Jarkovský (jméno Stanislav Jarkovský si osvojil v roce 1919) přeložil do češtiny dílo tří desítek francouzských a německých autorů, mezi nimi i Balzaca, Zolu a Maye. Překlady vydával pod desítkou pseudonymů. Gaston Humbert, Stanislav Jarkovský a Stanislav Vraný jsou nejznámější. Vstával v pět hodin a každé ráno hodinu před snídaní psal. Zemřel 8. ledna 1943 v Náchodě.   Jana Fajfrová ped