Středověký poklad nalezený v Rakousku patřil vladařským rodům  Vídeň 2. května (ČTK) - Středověký poklad, který v roce 2007 našel jistý Rakušan při kopání na zahradě svého domu ve Vídeňském Novém Městě (asi 50 kilometrů jižně od Vídně), má hodnotu až 100.000 eur (asi 2,4 milionu Kč). Některé šperky v něm jsou špičkové výrobky své doby, určené pro zákazníky z vladařských rodů. Oznámili to dnes odborníci rakouského památkového úřadu (BDA) při zahájení prezentační výstavy pokladu ve Vídni.   "V této kvalitě existuje jen velmi málo nálezových pokladů v celé střední Evropě," řekl archeolog Nikolaus Hofer podle agentury APA.    Poklad  obsahuje 153 šperkových spon, broží a prstenů, často osázených perlami, korály a drahými kameny, a 55 dalších zlomků drahého kovu určených k přetavení. Vznik nalezených šperků je datován do století mezi roky 1250 až 1350. Celková hmotnost nálezu je 2,3 kilogramu, většinou jde o pozlacené stříbro.   Oficiálně nechtěli odborníci BDA cenu pokladu uvést s tím, že ještě není vše detailně prozkoumáno a porovnáno. Předběžně mluvili o "nejméně desítkách tisíc eur". Neoficiálně však agentuře AP pod podmínkou anonymity sdělili odhad dosahující 100.000 eur.   "V daném případě jde o nejšpičkovější  výrobky  pro nejvyšší spotřebitelskou třídu střední Evropy," zdůraznil akademik Thomas Kühtreiber, odborník na středověké šperkařství. V Rakousku je podle něj s nálezem srovnatelný snad jen poklad z Fuchsenhofu, který analyzoval od roku 1997. Podrobná analýza pokladu z Vídeňského Nového Města bude podle něj trvat ještě nejméně tři roky.   O původu pokladu lze jen spekulovat. Buďto jde o kořist z nějakého vojenského tažení, nebo ho do země schoval sám majitel, ať už obchodník nebo zlatotepec. Důvodem mohla být válečná situace nebo nejistota, třeba při morové ráně. Pro majitele jako ukladatele by mluvila skutečnost, že nález je v blízkosti středověké křižovatky obchodních cest.   Vídeňské Nové Město bylo od časného středověku významným střediskem na hranicích mezi rakouským vévodstvím a královstvím uherským. Vedla přes něj jak takzvaná jantarová stezka z Pobaltí přes Moravu na jih, tak i čilá obchodní stezka Podunajím, která spojovala mimo jiné Vídeň s Budapeští. Hranice se posunula dále na východ až po první světové válce, kdy bylo k Rakousku na základě plebiscitu připojeno Burgenlandsko.   Nálezce, který zásadně odmítá zveřejnit svou identitu, objevil v roce 2007 při kopání na zahradě jakési blátivé hroudy něčeho neznámého. Neměl tehdy čas se tím blíže zabývat, tak to dal do bedýnek a uložil do sklepa. Teprve v roce 2010, když svůj dům prodával a předtím ho chtěl vyklidit, znovu bedýnky našel. Začal nánosy odrolovat a kovové předměty v nich čistit "obyčejnými domácími prostředky, jako je Jar a podobně". Nakonec nález odevzdal památkovému úřadu, který jej odborně zpracovává. Muž zůstává plným majitelem pokladu a prodat ho nechce, nic ale nenamítá proti tomu, aby byl odborně zpracován a vystaven veřejnosti.   BDA nález vyhodnotil jako jeden z nejvýznamnějších středověkých depozit v Rakousku. Oznámil, že poklad hodlá zařadit mezi památkově chráněné soubory, které nesmějí opustit Rakousko.   Z českých dějin se s rakouským pokladem může zřejmě směle rovnat takzvaný poklad ze Slezské Středy, nalezený v roce 1985 v dnešním Polsku. Obsahuje nádhernou dámskou zlatou korunu, která byla podle názoru odborníků ve 14. století určena pro korunovace českých královen a soudě podle různých oprav se asi často používala. Zřejmě ji na své hlavě kdysi měla Eliška Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského, i Blanka z Valois, kterou si vzal Karel IV.   Polsko poklad nedávno zapůjčilo do Prahy na výstavu Královský sňatek v Domě u Zvonu. Ve středověku bylo Slezsko součástí českého království. Poklad byl zřejmě později dán do zástavy tamním židovským bankéřům jako ručení za hotovost.   ik jnd