Zemědělský inženýr Liederhaus se dvacet let živí černým řemeslem      Želízy (Mělnicko) 1. ledna (ČTK) - Výheň, kovadlina a kladivo jsou propriety každého kováře. Jedním z nich je Miroslav Liederhaus ze Želíz na Mělnicku, který kovářskému řemeslu propadl už před dvaceti lety. Umí leccos - vyková mříže, ploty, zábradlí. Není jen kovář, ale i vynálezce a umělec. Kladivo a kovadlina mu přestaly stačit, sklo ho očarovalo stejně jako kov. Vyústilo to v experimenty s oběma materiály. Nyní má výstavu světelných objektů v pražské Galerii U Zlatého kohouta. "Rád si se světlem pohrávám," řekl ČTK Liederhaus.   Výuční list želízský kovář nemá, vystudoval Vysokou školu zemědělskou v pražském Suchdole. Když v roce 1990 přišel z vojny, pracoval na státním statku v oboru, který vystudoval. "Poměrně rychle jsem ale zjistil, že to není nic pro mne," řekl Liederhaus. A tak se dostal ke kovadlině. "Je to tvůrčí, je v tom adrenalin a je to rychlé. U všech ostatních řemesel trvá něco vyrobit déle, než jeden den," vysvětlil Liederhaus, proč si vybral černé řemeslo.   Za dvacet let uspořádal kovář několik desítek výstav, některé měl dokonce v zahraničí. Ta současná představuje jeho poslední novinku, objekty ze skleněné mozaiky. Každý rok stihne navíc pořádat v Želízích sochařské sympozium, kde zájemci vysekávají sochy ze stavebních tvárnic. Třídenní akci navštěvují desítky profesionálních, ale i amatérských sochařů.   Všechny finesy řemesla starého pět tisíc let si Liederhaus osvojil do té míry, že je může předávat dalším generacím. Oba jeho starší synové v kovárně zvládnou sami vyrábět. A umí toho tolik, jako kdyby chodili do učení. V kovárně vytváří kov jen tak pro radost.   Sám kovář však hledá nové metody. "Tvrdá kovařina včetně starých postupů byla na začátku mé kariéry, doba není kovařině nakloněna," uvedl kovář. Proto už před patnácti lety začal kombinovat kov se sklem. Vznikají lampy, světla a další vybavení do domácnosti.   "Vymýšlel jsem si svoje technologie, experimentoval jsem a vyvážel jsem do kontejneru skla, která se nepovedla," řekl Liederhaus. Vynálezcem byl odpradávna. Před lety objevil na skládce například špičky letadel. Dlouho ležely nevyužité a pak je kovář neváhal v kombinaci s kovem použít na osvětlení. Protože nemá vzdělání ani v oboru sklářství, musel všechno objevit sám. Dnes umí například zapéct do skla list ze stromu nebo obalí kov sklem. "Technologií foukání to nejde. To lze dát maximálně bublinu do železa. Dnes to umím obráceně, metodou fusing sklem poleji železo," vysvětlil kovář. V České republice neví o nikom, kdo by to dělal.   Své řemeslo se snaží stále posouvat dál, až se dostal na pomezí designu a užitého umění. Na přání zákazníka dokáže pro konkrétní prostor vymyslet originální návrh. Nejvíce pyšný je na barový pult vyrobený celý ze skla, který je k vidění v baru Nebe v Praze. "Je šestnáct metrů dlouhý, jde o monolit. Nařezali jsme 4,5 tuny skla na proužky a z toho jsme ho postavili," uvedl kovář. Inspiraci nachází všude kolem sebe. Některé výrobky jsou extravagantní, jiné s moderním designem a další zase přesně na přání zákazníka.   Želízský kovář spolupracuje i s dalšími mistry černého řemesla. Už odpradávna bylo kovářství a práci s ohněm opředeno nejedním tajemstvím. Jako jediné z řemesel mělo zástupce na Olympu, byl jím bůh Hefaistos.   Některé prostory, do kterých Liederhaus vyráběl interiér, proto také tajemně vypadají. Příkladem může být Bar Peklo v Praze. Liederhausův podpis ale lidé najdou například v Novotného Lávce v Praze, pražské restauraci Bar Bar nebo v mělnické restauraci a vinárně Modrá hvězda.   Lucie Zikmundová jnd