Phil Collins - nenápadná superhvězda popu na prahu šedesátky      Londýn/Praha 28. ledna (ČTK) - Britský zpěvák a instrumentalista Phil Collins rozhodně nevypadá jako popová superhvězda - působí spíš dojmem dobráckého chlápka z maloměsta, který se právě vrátil z fabriky. Je menší, podsaditý a téměř bez vlasů. Jeho emotivní zpěv a chytlavé melodie však přitahují davy fanoušků už několik desetiletí. V neděli 30. ledna oslaví šedesátiny.   On sám považuje svou hvězdnou kariéru za sérii náhod. "Jsem stydlivý člověk, věřte mi to, nebo ne. Sedím nejraději vzadu za svými bubny," říká zpěvák, který má na kontě sedm cen Grammy a jehož sólových desek se prodalo na 150 milionů kusů. Umí složit silnou melodii, která však neomrzí po prvním poslechu a skladby jako Do You Remember, One More Night a Another Day In Paradise patří mezi popovou klasiku.   Phil Collins se narodil v roce 1951 v anglickém Chiswicku na předměstí Londýna. Ještě navštěvoval hereckou střední školu, když s úspěchem vystupoval v londýnském West Endu v muzikálu Oliver. Už od mala ale byly jeho největší hudební láskou bubny. "Nejraději hraju na bicí. To mi jde nejlépe a jde to ze mě," svěřil se před lety.   Vystupoval s různými formacemi, než se v roce 1970 na inzerát dostal k mladé skupině s názvem Genesis. Jak později vzpomínal kolega Tony Banks, byl Collins po svém příchodu "zdaleka nejlepší muzikant v kapele". Dalších pět let zpoza bicích pomáhal Genesis stát se jednou z nejzásadnějších a komerčně nejúspěšnějších artrockových formací historie.   V roce 1975 Genesis opustil frontman Peter Gabriel a jeho part trochu překvapivě převzal právě Collins. S Collinsem v roli hlavního vokalisty se Genesis na svých koncertech pustili civilnější cestou, jejich komerční potenciál tím však neutrpěl, spíše naopak. Každá z devíti studiových desek se dostala do první desítky britské hitparády a například alba Abacab, Genesis, Invisible Touch a WeCan't Dance se ocitla na samém vrcholu. Celkem prodali Genesis okolo 150 milionů nosičů.   Souběžně s účinkováním v Genesis začal Collins rozjíždět svou sólovou kariéru. Skládat vlastní písně začal až někdy kolem roku 1980, kdy se mu rozpadlo první manželství. Hned jeho první album Face Value (1981) se překvapivě stalo světovým hitem. Stejně tak Hello, I Must Be Going! (1982), No Jacket Required (1985) nebo ... But Seriously (1989). A vedle toho stále stíhal skvělá alba a turné s Genesis.   Devadesátá léta byla pro Collinse neméně úspěšná. Bodoval v hitparádách, hostoval na albech jiných slavných muzikantů a založil i pravý jazzový band. V roce 1995 opustil druhou manželku a o rok později dal sbohem i Genesis a šel dál svou vlastní cestou.   Pro Collinsova alba je typické, že atmosférou odrážejí jeho osobní prožitky. Krach druhého manželství se podepsal na jeho nejsmutnějším albu Both Sides (1993) a když v roce 1996 vydal "roztančený" singl Dancing into the Light, bylo rázem jasné, že naopak prožívá slunné dny. Kdo sledoval stránky bulvárního tisku, bylo mu jasné, že důvodem byla švýcarská modelka Orianne.   Se svou třetí manželkou se přestěhoval z Anglie k Ženevskému jezeru a narodily se jim dvě děti (z předchozích manželství má další tři potomky). V roce 2008 však i tento vztah skončil rozchodem. V té době se navíc Collins musel vyrovnávat se zdravotními potížemi, ale navzdory tomu loni představil nové album Going Back.   Kromě svých sólových písniček píše i filmovou hudbu - v roce 1999 dostal Oscara za píseň You'll Be in My Heart, kterou nazpíval a složil pro animovaný film Tarzan. Na stříbrném plátně se občas i sám objevil, nejznámější je titulní role ve snímku Buster (1988). Je dlouhodobě aktivní také v charitě, zejména prostřednictvím nadace prince Charlese Prince's Trust a vlastní Little Dreams.   Tomáš Miřátský rmi