Arabské vlády hledí na vývoj v Tunisku s obavami      Tunis 14. ledna (ČTK) - Vlády arabských států sledují nepokoje v Tunisku se znepokojením. Nedomnívají se sice, že by se Tunis mohl stát Gdaňskem arabského světa, ale musí si položit otázku, zda nebude nutné přikročit k politickým změnám i v jejich státech. Píše to dnes agentura Reuters.   Nebezpečí, že by násilnosti v Tunisku mohly vyvolat pád vlád od Rabatu po Rijád, nehrozí. Částečně proto, že opozice je obecně slabá a demoralizovaná. Přesto se ale mnozí ptají, zda je možné, aby si nepopulární vládci, od absolutních monarchů po stárnoucí revolucionáře lpící na moci, udrželi moc starými prostředky.     Obyvatelé blízkovýchodního regionu sledují události v satelitních televizích a na internetu. Stejně jako Tunisané i oni čelí vysoké nezaměstnanosti, rychle rostoucí inflaci a rozvírajícím se nůžkám mezi bohatými a chudými. "Může se to stát kdekoli. Lidi, kteří by normálně zůstali v klidu, vidí na internetu a v televizi dav, který si dokáže vymoci, co chce," řekla majitelka káhirské restaurace, ochotná identifikovat se jedině křestním jménem Imán. "Nejsme v naší části světa na nic podobného zvyklí. V zemích, kde lidi vzdychají 'co se dá dělat', je to jako sen," říká libanonský student Kamál Muhsín.   Ústupky, které si Tunisané vynutili na prezidentovi Zínovi Abidínovi bin Alím stejně jako rozhodnutí alžírského vedení utlumit hněv z rostoucích cen potravin, možná rozrazí strach, díky němuž se zatím dařilo držet v klidu nespokojené. "Protesty a projevy civilní neposlušnosti drží na uzdě jen psychologická bariéra. V Tunisu slíbili vše, jen aby zastavili nepokoje, v Alžírsku zvrátili rozhodnutí o cenách. Psychologická bariéra je proražena," řekl komentátor arabského listu Aš-Šark al-Avsat Abdarrahmán Rašíd.   Slib uspořádat v Tunisku předčasné volby výměnou za klid v ulicích, zní jako varování arabským vládám, které spoléhají na to, že klid jim zaručí kontrola médií a subvence cen základních potřeb.   Internet dokáže autokratické metody obejít a roznítit pocit nespokojenosti mládeže, izolované v odlehlých regionech. Tuniská vláda se sice snaží blokovat přístup k internetu, avšak nedokázala aktivistům zabránit dostat na web snímky zraněných demonstrantů. "Bez Facebooku a Twitteru by to celé byl jiný příběh. Díky nim se podařilo do světa dostat informaci o tom, co se děje," řekl blogger ze Spojených arabských emirátů Ahmad Mansúr.   Země Blízkého východu a severní Afriky, v nichž mládež do 25 let tvoří polovinu, někde i dvě třetiny obyvatelstva, ustupují v otázce pracovních míst a zlevnění potravin. Libye, Maroko i Jordánsko chtějí zlevnit základní zboží. Mezinárodní měnový fond se domnívá, že má-li se region, v němž už nyní je mimořádně vysoká nezaměstnanost, postavit na nohy, musí v něm být do roku 2020 vytvořeno 100 milionů pracovních míst.   Stoupenci regionálních vlád se snaží nepokoje připsat nedostatku levného jídla, a nikoli chybám vlád. Aktivisté ale tvrdí, že v Tunisku se protesty tak rychle rozšířily kvůli dlouhodobému potlačování svobody projevu.     Televize Al-Džazíra se událostem v Tunisku věnuje mimořádně podrobně. Arabské vlády zjevně přicházejí o výhodu kontroly toku informací, ale opozice se zdá být příliš slabá, protože toho nedokáže využít. "Opozice se zaměřuje na pomluvy vlád, místo toho, aby se řádně organizovala," tvrdí Larbi Sadiki z Exeterské univerzity.   Kdo očekává regionální revoluci, udělá dobře, zaměří-li pozornost na Egypt. Polovina potravin pro jeho 79 milionů obyvatel se musí dovážet, inflace přesahuje deset procent. Proti pouličním protestům je rychle nasazován masivní bezpečnostní aparát, hlavní opozice, Muslimské bratrstvo, je oficiálně vyřazeno z politiky. Výzvy k politické změně objevující se na internetu nepronikly od upovídané střední třídy k chudině na ulicích.   "Ekonomický a politický boj jsou tam zcela odděleny. Konají se stávky, avšak nepronikají k širší veřejnosti," říká Laleh Khalili z Londýnské univerzity. Pokud ale dál poroste inflace, politika i ekonomika budou stagnovat, nerozšíří se svobody a na trh práce budou proudit armády vystudovaných lidí, může se to změnit. Internet dokáže z lokálních požadavků učinit sjednocenou politickou kampaň. Stačí vzpomenout si na Írán, kde se díky němu v roce 2009 připojily k odpůrcům prezidentských voleb miliony lidí.   "Arabská mládež by měla vyjít do ulic a udělat to taky tak. Je čas domáhat se svých práv. Arabští vládci nabízejí jedině strach. Jestliže Tunisané zvítězí, ten strach se prolomí, bude to nakažlivé a je to jen otázka času," říká Libanonec Muhsín.   sva hej