Zajetí Američanů v Íránu ovlivňuje vztahy obou zemí už 30 let      Teherán/Praha 18. ledna (ČTK) - Před 30 lety, 20. ledna 1981, zavládla ve Spojených státech nebývalá radost. Po 444 dnech diplomatického úsilí Írán konečně propustil ze zajetí 52 pracovníků amerického velvyslanectví. Dopady krize kolem amerických rukojmí v Íránu jsou ale patrné dodnes. Někdejší spojenecké země dosud neobnovily diplomatické styky a jejich vztahy jsou poznamenány neustálými konfrontacemi.   Krize začala, když protiamericky naladěný dav stoupenců islámské revoluce přepadl 4. listopadu 1979 pro ten den uzavřený komplex americké ambasády v Teheránu, kde zajal přes 60 tamních pracovníků. Důvodem živelné akce, která byla jasným porušením norem mezinárodního práva, bylo to, že USA umožnily svrženému íránskému šáhovi Rezovi Pahlavímu léčbu rakoviny na svém území. Mnozí Íránci to vnímali jako spiknutí a zemi, která v roce 1953 pomáhala nastolit šáhův zkorumpovaný režim, nemohli přijít na jméno.   Za propuštění rukojmích požadovali radikální studenti vydání šáha do Íránu, sebekritiku USA za dosavadní politiku vůči Íránu a závazek, že se Bílý dům nebude vměšovat do íránských záležitostí. Poté, co jejich požadavky podpořil v rozhlase samotný vůdce islámské revoluce ajatolláh Chomejní, už nebylo cesty zpět.   Sedmnáctého listopadu bylo rozhodnuto, že ze skupiny zajatců budou na svobodu propuštěny ženy, Afroameričané a osoby nemající americké občanství. Později byl kvůli zhoršujícímu se zdraví propuštěn ještě jeden muž a počet rukojmích se ustálil na 52 osobách.   Jejich vysvobození se stalo prioritou vlády prezidenta Jamese Cartera. Vojenská akce se zpočátku zdála Bílému domu jako příliš riskantní počin, proto Washington zvýšil tlak na íránský režim prostřednictvím hospodářských sankcí. V listopadu uvalil Carter zákaz na dovoz íránské ropy a nechal zablokovat konta íránských představitelů v amerických bankách, 7. dubna 1980 pak USA přerušily diplomatické styky s Íránem a vyhlásily zákaz vývozu amerického zboží do Íránu s výjimkou potravin a léků.   Bezvýchodné pokusy americké diplomacie, vedené Cyrusem Vancem, přimět íránskou vládu jednat o vydání rukojmích, frustrovaly obyčejné Američany. Čím dál otevřeněji volali po razantním zákroku. Pokus osvobodit rukojmí leteckým výsadkem v dubnu 1980 ale dopadl katastrofálně - zahynulo osm amerických vojáků.   Až v lednu 1981, po amerických prezidentských volbách, v nichž Carter doplatil na přetrvávající nevyjasněnou situaci kolem zajatců v Teheránu, zprostředkovalo propuštění rukojmích Alžírsko, které tehdy zastupovalo diplomatické zájmy USA v Íránu. Ten již čtyři měsíce čelil vojenské invazi ze sousedního Iráku. V takzvaných Alžírských dohodách, uzavřených 19. ledna 1981, USA mimo jiné souhlasily s tím, že se nebudou vměšovat do íránských záležitostí.   Všech 52 rukojmích bylo nakonec propuštěno v den inaugurace nového amerického prezidenta Ronalda Reagana po 444 dnech zajetí, 20. ledna 1981, výměnou za uvolnění íránských kont a další ústupky. Přes Alžírsko odletěli do americké vojenské nemocnice v německém Wiesbadenu, kde je přivítal už bývalý prezident Carter a 25. ledna se vrátili do USA, kde je čekali několikadenní uvítací oslavy.   Slib, že se nebudou vměšovat do íránských záležitostí, si Američané vyložili po svém. V irácko-íránské válce dodávali zbraně nejen Bagdádu, ale potají také Teheránu. Vnímání USA jako "satana" se v Íránu prohloubilo v červenci 1988, když americký křižník Vincennes v Perském zálivu omylem sestřelil íránské civilní letadlo s 298 lidmi na palubě. V současnosti kalí vzájemné vztahy pokračující jaderné ambice Íránu a jeho komplikovaná spolupráce s mezinárodním společenstvím.   Diplomatické styky mezi USA a Íránem nebyly dodnes obnoveny. Americké zájmy v Íránu hájí od roku 1981 Švýcarsko, íránské záležitosti v USA má na starosti pákistánské velvyslanectví ve Washingtonu. Rozsáhlý objekt někdejšího amerického velvyslanectví v Teheránu je od roku 2001 muzeem revoluce, podle jiných zdrojů slouží k náboru mučedníků, kteří bojují proti USA a jeho spojencům.   Jana Fajfrová ped