Po 15 letech s depozitářem Národní knihovna potřebuje další      Praha 23. ledna (ČTK) - Jedinečné kulturní bohatství uložené ve fondech Národní knihovny ČR má jednu podstatnou vlastnost - stále se rozrůstá. Proto mu prostory historické knihovny už dávno nedostačují. Stejně jako Centrální depozitář v Hostivaři, vystavěný před patnácti lety. I když se po jeho otevření 25. ledna 1996 předpokládalo, že tu novodobé přírůstky budou mít místo alespoň do roku 2015.   Prostorové problémy knihovnu sužují prakticky od jejího založení v roce 1777, kdy se jmenovala Veřejná c. k. universitní knihovna. Záhy se do ní začaly svážet knihovny a archivy klášterů zrušených Josefem II. Bylo jich takové množství, že prostory knihovny, která využívala jen část tehdejší jezuitské koleje Klementinum, praskaly ve švech.   V roce 1924 proto stát Klementinum vykoupil od pražského arcibiskupství a zrekonstruoval jeho prostory pro potřeby knihovny podle projektu architekta Ladislava Machoně.   Už v šedesátých letech 20. století ale knihovně zase chyběly prostory pro ukládání fondů. Vše se stále odkládalo. Knihovně byly přidělovány zdevastované historické objekty, uvažovalo se o novostavbách na různých místech. Dva miliony knih zůstávaly v nevyhovujících podmínkách, půl milionu svazků unikátních historických fondů leželo na hromadách a v bednách, vyřazeno z půjčování.   Až po změně režimu v roce 1991 se kritická situace knihovny stala věcí veřejnou. O rok později rozhodla vláda o přidělení areálu bývalého podniku Výstavnictví v Hostivaři. Stavět se začalo v létě 1994 a po 17 měsících, v listopadu 1995, byl objekt předán knihovně.   A pak nastalo veliké stěhování. V rámci něj bylo mezi Klementinem, Hostivaří a dalšími externími depozitáři přesunuto více než 65 kilometrů knih a dalších dokumentů.   Budova Centrálního depozitáře se stala největší stavbou určenou pro knihovnu na území ČR. Byla pro ni využita starší průmyslová železobetonová hala. Tu zrekonstruovali a dál přistavěli administrativní část, studovny a strojovny vzduchotechniky. Na stavbu bylo použito řada ojedinělých technologií. Pečlivost provedení vyžadovaly vysoké nároky na kvalitní uložení knih.   V depozitáři, vystavěném 14 kilometrů od hlavní budovy Klementina na východním předměstí Prahy byla uložena málo využívaná literatura plus mikrofilmy, grafiky a mapy.   Depozitář s bílými stojany působí přívětivě, klimatizace zabraňuje vyšším teplotám než 24 stupňů, které urychlují degradaci papíru. Většina objednané literatury je převážena dvakrát denně kyvadlovou dopravou mezi Klementinem a centrálním depozitářem.   Vybrané části fondu, noviny a historické fondy, si mohou čtenáři prohlížet přímo v depozitáři ve studovně. Již dnes jsou v jeho prostorách uloženy dvě třetiny sbírek knihovny a pracuje tu 20 procent jejích pracovníků.   Kromě klimatizace a možností chemické a mikrobiologické očisty knih před jejich zařazením do depozitáře pamatovali stavebníci i na největšího nepřítele knih, na oheň. Hala vlastně stojí nad objemnou vodní nádrží.   Do depozitáře se odstěhovala ta oddělení, která hlídají zdravotní stav knih a pečují o restaurátorské zásahy. Odtud, z Hostivaře, se rozbíhají do všech knihoven v republice moderní a ve světě ověřené programy ochrany knihovních fondů.   Už na začátku tohoto tisíciletí ale vznikala potřeba dalších nových prostor. Po neúspěšném pokusu o stavbu zcela nové a impozantní knihovny na Letné se nyní plánuje výstavba další budovy na vlastních a odkoupených pozemcích v sousedství Centrálního depozitáře.   Jitka Bojanovská rmi