Belgičané se mobilizují - dochází jim trpělivost s politiky      Brusel 25. ledna (zpravodaj ČTK) - Belgičanům už pomalu začíná docházet trpělivost s neschopností místních politiků dohodnout se na nové vládě, kvůli čemuž se nad zemí opět vznáší hrozba možného rozpadu. Stále častěji se tak objevují nejrůznější občanské akce vyzývající k vyřešení situace a iniciativy na podporu jednoty státu, který vznikl v roce 1830 a jenž v posledních letech provází prakticky neustávající vnitropolitická krize.   Na vysvětlení je třeba uvést, že Belgii s více než 10,5 milionu obyvatel tvoří dvě hlavní a do jisté míry poměrně nesourodé jazykové skupiny: většinoví Vlámové, kteří žijí převážně na severu země a jejichž region je bohatší, a francouzsky hovořící Valoni, obývající jih země a také většinu Bruselu.   Obě hlavní jazykové komunity mají vlastní politické strany. Jenže právě ty se musejí dohodnout na zformování vlády. Zásadní problém ale kromě obvyklých rozdílných ideologických názorů mezi pravicovými a levicovými subjekty tvoří i přerozdělení pravomocí (a hlavně také peněz) mezi jednotlivé oblasti a další ústavní reformy, které Belgie musí přijmout. Navíc ve volbách zvítězila nacionalisticky naladěná Nová vlámská aliance (N-VA), která je příznivcem postupného rozdělení země.   O víkendu do ulic belgické metropole Bruselu vyšlo na manifestaci volající po vytvoření vlády, kterou svolalo několik mladých aktivistů sdružených pod nálepkou  Shame  (v angličtině hanba), podle policie 34.000 a podle organizátorů až 45.000 lidí. Hlavní poselství davu, který tvořily hlavně mladí (mnozí vyšňoření do nejrůznějších úborů či vyzbrojení plakáty a vlajkami), bylo vzkázat rozhádaným politikům, že Belgie už opravdu potřebuje novou vládu.   Důvodů pro to je celá řada. Na Belgii se začíná okolní svět dívat kvůli tak dlouhé absenci nové vlády od voleb, která je v rámci Evropy rekordem, s pobavením ale i s obavami. Zřejmě důležitější je však to, že přechodný kabinet nemá dostatečný prostor k potřebným reformám i různým dalším opatřením, která jsou nezbytná kvůli nynější krizi, jež postihla eurozónu.   Situace v tomto bloku unijních zemí platících eurem se po nedávných úspěšných aukcích portugalských a španělských dluhopisů poněkud stabilizovala, ale trhy dál zůstávají velmi obezřetné. Právě Belgie byla často zmiňována při spekulacích o možných problémových státech eurozóny jako jedna z těch, které by mohly následovat příklad Řecka a Irska. Ty dluhová krize a ekonomické potíže dohnaly k tomu, že musely partnery požádat o finanční pomoc.   Zmiňovaná víkendová demonstrace ale není zdaleka jedinou iniciativou, která má za cíl pokusit se otevřít znesvářeným politikům oči. Některé jsou úsměvnější, jiné méně, společné však je to, že všechny vyzývají k urychlenému řešení situace.   Třeba herec Benoît Poelvoorde v televizi vyzval spoluobčany, aby se neholili, dokud země nebude mít novou vládu.   Frankofonní list Le Soir zase spustil speciální webovou stránku  Belgomaton , na které lidé frustrovaní současnou situací mohou zanechávat politikům nejrůznější vzkazy, co si o jejich schopnostech myslí. Vzkazů už jsou k vidění stovky, některé volí mírná slova, jiné o poznání tvrdší či peprnější.   "Belgie patří Belgičanům, a ne nacionalistům," vzkázal na serveru pisatel, který se označil jako Arnold (52 let). "Lepší je dobrý rozvod než špatné manželství... Pojďme se pobavit o tom, kdo bude mít na starosti děti a komu zůstane auto. Valonsko si rychle najde novou snoubenku - Francii," podotkl s nadsázkou 59letý Jean-Claude Dusse.   Internet a jeho možnosti vůbec nespokojení Belgičané využívají často. Stránek volajících po jednotě země, vyřešení sporů mezi politiky či vyzývajících k ustavení nové vlády je celá řada.   Například autoři iniciativy z webu  www.camping16.be  dali vládě 100 dní na vyřešení krize. Pokud se tak nestane, pak prý budou požadovat odškodnění. Lidé, kteří se připojí a kterých jsou už prý desítky tisíc, se pak mohou připojit i k virtuálnímu kempování před sídlem vlády.   Ať už nejrůznější pokusy a iniciativy dopadnou jakkoli, jisté je jedno - Belgie novou vládu potřebuje, a to pokud možná co nejrychleji. Nestane-li se tak, vystavuje se nejen ještě většímu "oživnutí" belgické populace, které by už nemuselo být tak pokojené jako doposud, ale i nebezpečí, že trhům dojde s Belgií trpělivost. To by pak pro tuto zemi, která má jedno z největších zadlužení v rámci EU, mohlo mít velmi tvrdé hospodářské dopady.   Tomáš Pirkl mik