S kůrovcovou kalamitou pomáhá na Šumavě i šestice koní      Vimperk (Prachaticko) 2. května (ČTK) - Šumavskými lesy po zimní přestávce už zase zní motorové pily, v národním parku padají k zemi smrky napadené kůrovcem. Kalamita dává už několikátým rokem práci velkým těžařským firmám i místním lidem. Národní park pak jako jeden z mála v zemi také majitelům tažných koní. Aktuálně jich tam s přibližováním dřeva pomáhá šestice. Jinde jejich šetrnou práci nahradily obří zpracovatelské stroje. Nutno přiznat, že v případě rojení milionů lýkožroutů, jde o čas.   Sedmiletý chladnokrevník Kuba Karla Mužíka z Roubaniny na Blanensku slouží v lese od svých dvou let. Dnes stahoval klády u Schwarzova statku nedaleko od Vchynicko - Tetovského plavebního kanálu, kterým se dostávalo dřevo ke zpracovatelům z kdysi neprostupných lesů v okolí Modravy.   Statný Kuba vleče na řetězech přes balvany, pařezy i hromady větví dvě tři klády ze srázu k cestě. Obtížně se s těžkým břemenem proplétá neprostupným terénem mezi stromy. Nad pokyny svého pána někdy potřese vzdorovitě hlavou a zařehtá. Vzepře se a razí si cestu jinudy, podle něj tou lepší, vidí ji přece jen z nadhledu. Jinak jsou s kočím sehraná dvojice. Na souhře závisí zdraví a možná i život obou dvou. Když Kuba ucítí, že se klády daly lehce do pohybu, zamíří na povel nebo sám namísto po svahu po vrstevnici. Nenechá si je vjet zezadu na nohy. Práce je to těžká i nebezpečná, nadře se jako kůň. Je ale kliďas, nevadí mu řev motorových pil ani padající smrkoví velikáni.   Mužík vstává ráno ve čtyři nebo v pět, aby Kubovi připravil snídani. "Dvě hodiny před prací dostane kýbl ovsa a vody, kolik vypije. Běžně je to 40 litrů, v létě i 60 litrů," líčí Mužík. S sebou do lesa mu bere seno a vodu. K večeři má Kuba po práci zase oves. Občas dostane něco na přilepšenou. Dnes si v lese pochutnával na borůvčí. "Prrr, Kubíne, kam ses vydal?" volá na něj pán, když se trochu zapovídal.   Jezdit s koňmi Mužíkovi učarovalo v dětství. Jezdil s nimi jeho strýc, od něho pochytil základy. "S koněm je to jako s dětmi, povely se naučí jako děti mluvit. Nejdříve se zapřáhne se starším koněm a učí se chodit s vozem. Pak postupně přejde na práci v lese," vysvětluje. Mladý kůň by podle něj neměl hned pracovat naplno osm hodin.   Míní, že Kubu práce v lese baví, je na ni stavěný. Do Srní přicestoval z Moravy avií, sdílí tam teď parkovou stáj s ostatními koňmi. Domů se Mužík dostane tak jednou za 14 dnů, Kubu v tom případě nakrmí kamarádi. Dříví v lese přibližuje od 18 let. "O ekologii se pořád jenom mluví, ale je to pravý opak. Akorát v národním parku se něco dělá s koňmi. Po revoluci to bylo jiné, dnes všude nastoupila mechanizace," konstatoval kočí. Loni pracovali na Šumavě do 15. prosince. Když ale napadne sníh, je práce těžší, stromy nejsou vidět. Přes zimu byli oba doma. Na Šumavu se vrátili před měsícem. Stejně jako chlapi z okolí s pilami.   Petr Kahuda z odboru ekologie lesa správy parku míní, že koní bude v národním parku a v rezervacích pořád třeba. Přibližují dříví tam, kam se těžká mechanizace nedostane, nebo se nepoužívá z jiných důvodů, třeba kvůli narušení vodního režimu. Každoročně jich v parku pomáhá kolem dvou desítek.   Jaroslava Mikešová snm