Zahrada v Brně vystavuje rostliny, jež fascinovaly i Darwina      Brno 25. května (ČTK) - Komára, mouchu a podle některých odborníků i malého hlodavce nebo žábu dokážou lapit a strávit masožravé rostliny. Jednu z kuriozit přírody zkoumají botanici už od dob Charlese Darwina, jehož fascinovalo, že masožravé rostliny umějí chytit živé tvory, tedy evolučně mnohem dokonalejší organismy. Laici i znalci mohou za masožravými rostlinami vyrazit do skleníků Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ve čtvrtek tam začíná jedna z největších specializovaných výstav v Česku.   Lidé by si pod pojmem masožravá rostlina neměli představovat výtvor zvrhlého šlechtitele jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela ani krvelačné stvoření z filmu a muzikálu Malý krámek hrůz, který shodou okolností pod názvem Kvítek z horrroru začalo o víkendu uvádět Městské divadlo Brno. Spíše než projevem krvelačnosti je nezvyklá specializace masožravých rostlin východiskem z nouze.   Jednotlivé druhy masožravých rostlin většinou obývají lokality s půdou chudou na živiny, třeba bažiny a rašeliniště, zjistila ČTK od pěstitelů. Evoluce proto rostliny naučila přilepšovat si lapáním hmyzu. Doplňují tímto způsobem nedostatek dusíku a některých těžkých kovů. Pasti různých tvarů a velikostí se vyvinuly z listů.   Lovecké strategie jednotlivých druhů se liší. Například takzvané láčkovky nebo špirlice lapají hmyz do podivuhodných pastí ve tvaru konvic nebo kalichů naplněných leptavou tekutinou, v níž se těla obětí rozloží a získané živiny poslouží rostlině. Takzvané rosnatky zase mají listy s lepkavým sekretem. Pokud drobný hmyz na list usedne, již se nedokáže osvobodit.   Pomyslnou královnou masožravých rostlin je mucholapka podivná, která si vyvinula pasti se spouštěcím mechanismem. Když do nich hmyz usedne, past se zavře a vytvoří "klec", z níž se již oběť nevyprostí. Výstava v brněnské botanické zahradě představuje většinu nejznámějších druhů masožravých rostlin. Kolekce soukromého pěstitele Vladimíra Sedláčka patří k největším v Česku. Dokladem loveckých úspěchů masožravých rostlin na výstavě jsou torza hmyzích těl, jež ulpěla v pastích.   "Expozice získala na Floře Olomouc v minulých letech řadu ocenění, například v roce 2006 zlatou medaili. Výstava je vhodná jak pro laickou veřejnost, tak pro odborníky," řekl ČTK Sedláček. Lidé si mohou při návštěvě výstavy projít všechny skleníky botanické zahrady, v nichž jsou masožravé rostliny také trvale zastoupeny. Zkušení pěstitelé na místě poradí s pěstováním v domácích podmínkách. Masožravé rostliny jsou náročné především na stálou vlhkost a vyžadují vodu bez chloru a dalších příměsí, nejlépe dešťovou. Naopak "dokrmování" hmyzem v tuzemských podmínkách nepotřebují.   Masožravé rostliny mají v Česku početnou komunitu pěstitelů a sběratelů, kteří se o část svých zkušeností dělí na internetu. Zájemci tak mohou "listovat"  Velkým atlasem masožravých rostlin , na dalších  stránkách  najdou pěstitelské informace a jinde si prohlédnou dokonce  fotografie  v 3D provedení.   Několik druhů masožravých rostlin ze skupin rosnatek, tučnic a bublinatek se vyskytuje i v Česku, ale jsou velmi vzácné a většinou ohrožené. Nejčastěji rostou na rašeliništích a podmáčených loukách. Českým endemitem, tedy druhem, který se nevyskytuje nikde jinde na světě, je tučnice česká. Jedno z posledních míst, kde vzácná rostlina dobře prosperuje, se nachází na Českolipsku a vlastníma rukama ho pomáhají udržovat členové společnosti pěstitelů masožravých rostlin Darwiniana.   Jan Tomandl dr