Divadlo v Dlouhé uvedlo Naše furianty režiséra Jana Borny      Praha 15. ledna (ČTK) - Za "gogolovskou grotesku s prvky italského neorealismu" označuje dramaturgie pražského Divadla v Dlouhé nové nastudování Stroupežnického Našich furiantů, které mělo premiéru dnes večer v režii a úpravě Jana Borny.   Hra patří k často inscenovaným titulům. Slavná Macháčkova verze měla premiéru v Národním divadle v roce 1979, dodnes se vzpomíná na úpravu Petra Lébla z roku 1994 nazvanou Naši Naši furianti v Divadle Na zábradlí. Před sedmi lety hru na české první scéně nastudoval Jan Antonín Pitínský.   Dnešní premiérové publikum přijalo Bornovu verzi více než vstřícně. Celých sedm minut aplaudovalo dvaadvaceti hercům a především režisérovi, který se na jevišti objevil vzhledem ke své dlouhotrvající nemoci na vozíku. Borna spolupracoval s herci Miroslavem Hanušem a Janem Vondráčkem, kteří mu při režii pomohli. Dominantním prvkem inscenace byla scéna Jaroslava Milfajta.   Nelichotivý, až krutě výsměšný obraz venkovského života vzbudil při svém vůbec prvním uvedení nelibost. Vadila jadrná mluva i to, že sedláci tlučou pěstmi do stolu. Premiéra Našich furiantů v květnu 1887 vyvolala tak spory mezi zastánci a odpůrci realismu. Zapůsobila tak radikálně, že bylo nutné hned pro první reprízu utlumit provokativní rysy v textu.   Dnešní inscenátoři takové problémy nemají a s textem zacházejí různě. Předloni v červnu ho Igor Stránský v Uherském Hradišti neaktualizoval a vsadil na působivou paralelu s dneškem. Rok předtím David Drábek v Brně přenesl příběh na současný venkov a upravil podle dnešních poměrů. Pavel Šimák přivedl v roce 2004 ve Zlíně do příběhu z jihočeské vesničky, ve které se kvůli volbě do funkce ponocného mírumilovná idyla zvrtne v bouři svárů a potyček, "furianty z Javorníků a Pyrenejí". Provokativní inscenaci s živou hudbou uvedl v roce 1999 v Městském divadle v Brně Zdeněk Černín.   Režisér Borna vyšel ze slavné úpravy Miroslava Macháčka, do níž však jemně zasáhl. Na jevišti mu k tomu pomohli vedle jeho spolupracovníků i herci Miroslav Táborský, Ilona Svobodová, Jan Meduna, Jiří Wohanka a Helena Dvořáková. Nešlo mu o násilnou aktualizaci, protože text si vystačí sám. Nejde podle něj o ODS či ČSSD, přesto vypovídá o tom, čím dnes žijeme.   Podle Borny by se každá česká divadelní generace měla pokusit vyložit a zahrát tento Stroupežnického text, který s nadhledem nahlíží na naše národní kořeny a s humorem evokuje ošemetné otázky po národním charakteru. Je přesvědčen, že nejde o hru romantickou, i když ji vždy na jevišti viděl jako poetický obrázek z české vesnice. I proto ji chtěl odromantizovat.   "Borna text prokrátil a vyjmul lyrické motivy. Situace a dialogy se vyostřují. Stěžejním heslem bylo, že každý je tak veliký, o kolik se mu podaří ponížit toho druhého. Jde vlastně o stálý boj lidí s nízkým sebevědomím," řekl před premiérou Hanuš ČTK.   "Pro mě je to politická hra, což dokumentuje zejména třetí dějství líčící zasedání radních," dodal Hanuš, podle něhož byly inspirací "černobílé italské bijáky". "V naší vesnici není jediná kladná postava, všichni se snaží, aby ponížili kohokoliv, kdo půjde okolo," dodal. Komické je podle něj, že vedou boj o něco nepodstatného a malicherného. Podle Miroslava Táborského, který ztvárnil starostu Dubského, vyplývá malost hrdinů z toho, že se porovnávají jen mezi sebou.   Jiří Borovička mal