Nová hra Zaslíbení oživuje v Brně atmosféru konce 60. let      Brno 28. ledna (ČTK) - Atmosféru konce 60. let v Československu s tvůrčím a politickým vzepětím a následným trpkým pookupačním zklamáním oživuje původní česká hra Zaslíbení, kterou dnes poprvé uvedlo Národní divadlo Brno. Autoři Lenka Plachá a Marek Hladký hru pojali jako baladický příběh o lásce a smrti krasobruslařky Hany Maškové a textaře Jiřího Štaidla. Oba hrdinové hry zahynuli na počátku normalizace při dopravních nehodách. Důležitou roli v inscenaci hrají dobové písňové hity.   Úvodní pasáž hry se odehrává na jaře 1968, autoři do scénáře zapracovali například výzvu 2000 slov. "Náš příběh tedy začíná v nadějích a končí v roce 1973, v období narůstající totální deziluze z takzvané normalizace v Československu," popsal režisér Zdeněk Plachý.   Úspěšná krasobruslařka Mašková zemřela v roce 1972 při nehodě ve Francii, Štaidl o rok později v Praze. Podle divadelníků oba patřili k ikonám 60. let a jejich smrt má symbolický význam. Štaidl a Mašková spolu prožili milostný románek. Kolem obou hlavních hrdinů se v inscenaci pohybuje řada dalších postav, které vytvářejí mozaiku dobových typů a osudů. Hra je podle Plachého podobenstvím o míjení, o touze po změně, o důvěře.   Jiřího Štaidla v představení ztělesnil hostující Ján Jackuliak z Městského divadla Brno. V roli Hany Maškové alternují Klára Apolenářová a Jana Štvrtecká. Roli mladého Karla Gotta dostal Jakub Šafránek. Ve scénáři vystupují i další známé postavy - například skladatel Karel Svoboda, kterého hraje Ondřej Novák, a hudební kritik Jiří Černý v podání Davida Kaloče. V ostatních úlohách se představuje téměř celý soubor Mahenovy činohry Národního divadla Brno.   Jedním z patronů inscenace je zakladatel Semaforu Jiří Suchý, jenž Štaidla znal a vzpomínku na něj v podobě divadelního představení považuje za záslužnou. "Já jsem ho poznal na začátku 60. let. Byl to mladý, ctižádostivý, velmi pohledný muž, navíc synek z dobré rodiny, jak se tehdy říkalo. A navíc psal výborné texty," vzkázal Suchý novinářům.   Naopak bratr Jiřího Štaidla Ladislav sledoval přípravy představení s nelibostí. Nebyl spokojený s pracovní verzí scénáře, kterou mu divadelníci předložili. Vadilo mu například politické ladění inscenace - jeho bratr se prý o politiku nezajímal.   Jan Tomandl snm