Kariéra Borise Jelcina byla plná zvratů a rozporů      Moskva/Praha 30. ledna (ČTK) - Kariéra Borise Jelcina byla plná zvratů. Bývalý komunistický aparátčík se stal prvním ruským prezidentem a mnoho Rusů jej původně vnímalo jako demokrata a hrdinu, který skoncoval s komunistickou minulostí země. Ekonomická transformace za jeho vlády ale uvrhla miliony Rusů do chudoby a jeho osm a půl let dlouhé vládnutí notně poznamenala krvavá válka v Čečensku a neutěšený zdravotní stav. Jelcin zemřel v dubnu 2007 v 76 letech, v úterý by se dožil 80 let.   Přelomovým se stal pro Jelcina rok 1985, kdy ho ze sverdlovského oblastního výboru povolal do Moskvy po nástupu k moci Michail Gorbačov. V prosinci nastoupil do čela moskevských komunistů a brzy se stal mezi Moskvany populárním. Po neshodách s Gorbačovem kvůli pomalým reformám se do politiky vrátil jako poslanec a dotáhl to až na předsedu Nejvyššího sovětu (parlamentu) RSFSR. V červenci 1990 vystoupil ze strany a v roce 1991 byl zvolen ruským prezidentem.   Ve funkci prezidenta na sebe poprvé výrazněji upozornil v srpnu 1991, kdy odmítl pokus konzervativních sil o puč. Ve stejném roce podepsal smlouvu o rozpadu sovětského impéria, za což sklízel obdiv i kritiku, a auru reformátora a demokrata si pošramotil rozporem s parlamentem v roce 1993, kdy si konflikt mezi proparlamentními silami a přívrženci Jelcina vyžádal nakonec podle vládních odhadů 187 obětí.   Asi nejvíce ale utrpěla jeho popularita po vpádu ruských vojsk do Čečenska v roce 1994. Přesto byl o dva roky později opět zvolen do funkce prezidenta. Volební kampaň mu pomáhali financovat tehdy vlivní oligarchové, kteří svou moc za Jelcinova nástupce Vladimira Putina, současného premiéra, ztratili. Notně mu prý pomohli také američtí volební experti.   V zahraniční politice občas zdůraznil sílu ruských zbraní a za jeho éry byly podepsány důležité smlouvy. Většina dokumentů ale vstoupila v platnost až za Putina. Stal se také "mistrem" faux pas. Při návštěvě Švédska v roce 1997 si pletl jaderné mocnosti, na jejichž seznam zařadil i Německo a Japonsko. V roce 1994 zase usnul v letadle tak tvrdě, že ho v Irsku, kde měl jednat s premiérem, nedokázali vzbudit. Při oslavách odchodu ruských vojsk z Německa v Berlíně se zase ujal po přípitku dirigování orchestru, zpíval a poté nemohl ani dojít k autu.   Svým odchodem v roce 1999 Jelcin nastartoval kariéru Putina, kterého si vybral za svého nástupce jako ne příliš známého premiéra. A až do své smrti práci svých nástupců hodnotil kladně. "Jsem příznivcem silné ruky, silné prezidentské moci. Bez přísnosti se naše obrovská země rozpadne," řekl například.   Příznivci současné ruské moci v souvislosti s Jelcinem hovořili hlavně o úpadku mezinárodní prestiže Ruska, o rozkrádání státního majetku a jeho vývozu za hranice. Jelcinovi byl také vyčítán ekonomický úpadek země a "divoká privatizace", kdy se velká aktiva dostala do rukou úzké skupiny oligarchů. Pětkrát také úspěšně odolal pokusu o své sesazení a byl terčem mnoha obvinění, včetně "genocidy" ruského lidu, která se údajně projevila ve snižování životní úrovně a vymírání obyvatel Ruska. V roce 1993 ve funkci prezidenta navštívil Českou republiku.   Po odchodu z funkce se z Jelcina stal důchodce s doživotními jistotami. Většinu času žil ve své vile za Moskvou, vášnivě četl a věnoval se tenisu. Občas si zajel i zalyžovat a při svém oblíbeném sportu si například zlomil stehenní kost. I tak vážný úraz překonal, jinak se ale vypětí, které prodělal, notně podepsalo na jeho zdraví a ještě ve funkci prezidenta mu byl například voperován pětinásobný bypass.   Jelcin zemřel na srdeční selhání a do chrámu Krista Spasitele, kde se konalo poslední rozloučení, přišlo více než 25.000 lidí, včetně řady světových osobností. Pohřben byl na moskevském Novoděvičím hřbitově.   Jelcin pocházel z rolnické rodiny z vesnice Butka u Jekatěrinburgu (dříve Sverdlovsk), kde se 1. února 1931 narodil. Vystudoval uralskou polytechniku a od mistra stavebního závodu se vypracoval až po ředitele. Již za studií se seznámil se svou manželkou Anastasjou. Měli spolu dvě dcery a Jelcin byl několikanásobným dědečkem i pradědečkem. Dcera Taťjana Ďjačenková, která svému otci dělala poradkyni, byla svého času označována za šedou eminenci Kremlu.   David Preisler rmi