Johanka z Arku pomohla Francii ve stoleté válce proti Anglii Paříž/Praha 4. ledna (ČTK) - V sedmnácti letech pomohla Francii zvítězit v důležitých bitvách proti Angličanům, v devatenácti letech ji coby kacířku upálili. Johanka z Arku, přezdívaná Panna orleánská, byla přitom velmi zbožnou ženou a později byla dokonce svatořečena. V pátek uplyne 600 let od jejího narození. Francouzská národní hrdinka Jana z Arku (ve francouzštině Jeanne d'Arc) se narodila 6. ledna 1412 v rodině rolníka ve vesnici Domrémy na pomezí Champagne a Lotrinska na severovýchodě Francie. Od třinácti let údajně slýchala zvláštní nadpřirozené hlasy, které připisovala svým oblíbeným svatým - svaté Kateřině, svaté Markétě a archandělovi Michaelovi. Johanka se k nim modlila za záchranu Francie drancovanou anglickými žoldáky ve stoleté válce (1337 až 1453). Podle smlouvy z Troyes si vládu nad Francií nárokoval anglický panovnický rod Lancasterů, zatímco francouzský následník trůnu Karel ovládal jen území jižně od řeky Loiry. "Přišla jsem jako posel Boží, abych pomohla králi a království ...," řekla údajně Johanka při setkání s ním v Chinonu v únoru 1429. Hodlala ho dovést do Remeše a nechat korunovat králem Francie. Svou přímostí a nezlomnou vírou ve své vyšší poslání za několik týdnu nerozhodného Karla přesvědčila k tažení do Orleánsu. Ještě předtím byla ale přezkoušena církevní komisí v Poitiers, zda-li není čarodějnice, a uspěla. Město, které už pár měsíců odolávalo náporu Angličanů, nakonec osvobodila se svěřeným vojskem 8. května 1429. Vítězně si počínala i v bitvách u Jargeau, Meung sur Loire, Beaugency a na dalších místech. V červenci 1429 tak mohl být Karel v remešské katedrále korunován francouzským králem Karlem VII. Panna orleánská přispěla sérií vítězných bitev k obratu v dlouholetém konfliktu. Podle historiků byla spíše morálním symbolem a dobrým vojenským stratégem než bojovnicí s mečem v ruce. K její nezbytné výbavě prý patřilo brnění a bílá korouhev s nápisem Jhesus Maria, kresbou Ježíše a lilií - znakem francouzského království. V roce 1430 byla ale zřejmě zradou zajata Burgunďany, kteří ji prodali svým anglickým spojencům. Panovník jí vděčil za mnohé, ale pro její záchranu z nejrůznějších důvodů nic nepodnikl. Dívka byla po drsném inkvizičním procesu odsouzena a 30. května 1431 v Rouenu na tržišti upálena jako kacířka. Už v roce 1456 ji ale Karel VII. rehabilitoval. Johančin mýtus se pak oživil koncem 19. století, kdy Francie po vojenských porážkách hledala nějakou "ikonu" - Johanka se stala symbolem základů republiky. V roce 1909 byla blahořečena a o 11 let později ji papež Benedikt XV. prohlásil za svatou, protože potřeboval zlepšit vztahy Vatikánu s Paříží. Nikterak nevadilo, že se Johančiny ostatky nedochovaly, jak to vyžadovalo církevní právo. Světici byl udělen generální pardon stejně jako o 69 let později Anežce České. Ve Francii je Johanka z Arku považována za patronku, kterou si kdekdo přisvojuje. Nezachoval se žádný Janin portrét, nejvěrnějším zdrojem o jejím životě jsou protokoly z procesu. Její osud se stal tématem řady knih, hudebních děl či filmů (známý je velkofilm Luca Bessona či výtečný němý snímek Carla Theodora Dreisera). V Praze se nyní znovu hraje muzikál s Bárou Basikovou. Jana Fajfrová ped 