NSS: Neúspěšný kandidát na děkana se může bránit správní žalobou Brno/Olomouc 3. ledna (ČTK) - Neúspěšný kandidát na děkana vysoké školy se může bránit proti svému nejmenování u správního soudu. Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud (NSS) v kauze Iva Benedy. Akademický senát navrhl v roce 2007 Benedu do funkce děkana Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, ale tehdejší rektor návrhu nevyhověl. Beneda se s tím nechtěl smířit. Nyní uspěl s kasační stížností a jeho případ musí projednat Městský soud v Praze. NSS ale nepředjímá, zda Beneda nakonec se správní žalobou uspěje. ČTK to dnes řekla mluvčí NSS Sylva Dostálová. Městský soud v Praze původně zaujal názor, že jmenování děkana je pracovněprávním úkonem, na který se nevztahuje správní řád. Podle NSS však při jmenování děkana jde o přístup k veřejné funkci a celý proces se v mnohém podobá jmenování některých významných státních funkcionářů. Akt jmenování má veřejnoprávní povahu, a podléhá tedy přezkumu ve správním soudnictví, uvedla Dostálová. Převahu veřejnoprávních prvků u aktu jmenování do funkce děkana vyvodili soudci NSS podle Dostálové z podrobného rozboru mnoha hledisek. "Významným indikátorem je mocenský význam funkce, která je jmenováním obsazována, v rámci dané veřejnoprávní korporace," uvedl soudce Karel Šimka. Děkan podle NSS není pouhým vysokým manažerem nebo provozním náměstkem rektora, nýbrž "mimořádně významným akademickým funkcionářem, který má být v systému dělby moci v rámci vysoké školy nadán vysokou mírou mocenské autonomie vůči jiným akademickým funkcionářům či orgánům". Správní úsek Městského soudu v Praze nyní musí Benedovu žalobu znovu projednat. NSS nenaznačuje, jak má rozhodnout. Ze závěru rozsudku NSS však vyplývá, že pokud by měl městský soud Benedovi vyhovět, musel by svůj postoj "opřít o přesvědčivé argumenty". Ani rektor totiž podle NSS není pouhým ceremoniářem a měl by mít pravomoc odmítnout kandidáta navrženého akademickým senátem. Zmocněnec UP ve sporu s Benedou a proděkan právnické fakulty Filip Dienstbier považuje za důležité to, že i NSS naznačuje, že rektor má možnost navrženého kandidáta odmítnout. "To je pro nás jádro kauzy, ostatní jsou kompetenční spory. My jsme se celou dobu opírali o stanovisko, že rektor tuto možnost volby má. Nyní i NSS říká, že děkan musí vzejít ze shody obou orgánů, tedy akademického senátu a rektora. Z toho vyplývá, že rektor má právo veta," uvedl Dienstbier. Podle něj NSS také potvrdil princip autonomie vysokých škol. "NSS řekl, že ministerstvu školství nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí rektora. To je dobrá zpráva pro vysoké školy," uvedl Dienstbier. Navrhne rektorovi, aby se univerzita do řízení před městským soudem přihlásila, i když v tomto sporu žaluje Beneda ministerstvo školství. Za situace, kdy je volba děkana podle závěrů NSS výkonem veřejné správy, je podle něj nepřípustné, aby se na ní Beneda sám podílel. "Jedním z argumentů rektora, proč Benedu nejmenoval, byla i skutečnost, že se na své volbě podílel. To je ale ve veřejné správě absolutně nepřípustné a návrh akademického senátu by pak musel být považován za neregulérní," uzavřel Dienstbier. Benedu zvolil akademický senát v červnu 2007 těsnou většinou jednoho hlasu a navrhl tehdejšímu rektorovi Lubomíru Dvořákovi, aby ho jmenoval do funkce. Rektor to odmítl s odůvodněním, že Beneda nemá pro výkon funkce dostatečné zkušenosti. Bylo mu 31 let a neměl doktorát. Místo něj se děkankou stala Milana Hrušáková. Beneda se paralelně bránil také u Okresního soudu v Olomouci v pracovněprávním sporu. Požadoval, aby soud rozhodl, že rozhodnutí rektora bylo nezákonné, a byl do funkce jmenován. Žádal také odškodnění 200.000 korun a omluvu v médiích. Okresní soud loni v říjnu jeho žalobu zamítl. Jan Tomandl srd snm 