"Janica-carica" vládla ještě před pěti lety světovému lyžování Záhřeb/Praha 3. ledna (ČTK) - Se svahy se sice chorvatská sjezdařka Janica Kosteličová definitivně rozloučila před pěti lety, ve své vlasti ale dodnes patří mezi největší celebrity. Některé její výkony navíc dosud čekají na překonání, třeba šest medailí z olympiád. Sportovkyně, která většinu kariéry bojovala kromě soupeřek i s vážnými zraněními, si dnes pochvaluje, že už ji nikdo nenutí brzy vstávat a věnovat se náročnému tréninku. "Janica-carica", neboli carevna, oslaví 5. ledna třicetiny. Někdejší skvělá lyžařka tráví většinu času v klidu u moře v přístavním městě Rijeka, kde si po odchodu ze závodního kolotoče otevřela kosmetický salon. Občas se objeví na nějaké společenské akci a její tvář se dá v Chorvatsku i dalších zemích bývalé Jugoslávie zahlédnout také v řadě reklamních kampaní. Na sjezdařské úspěchy Janici Kosteličové se totiž v zemi, pro kterou je spíše než lyžování na zasněžených svazích typické teplé moře, jen tak nezapomene. Strmé svahy a slalomářské branky ale pětinásobná světová šampionka a držitelka čtyř zlatých olympijských medailí úplně neopustila. Občas zajede na závody a podporuje tam svého bratra Ivicu, který až v posledních letech začal napodobovat úspěchy své o dva roky mladší sestry. Mezi sourozenci přitom nikdy nepanovala velká rivalita, a to ani v době, kdy se otec Ante věnoval hlavně dceři. "Každý Janicin úspěch jsem vnímal jako by byl i můj," svěřil se před dvěma lety Ivica. Právě otcově zarputilosti vděčí sourozenci za lyžařské úspěchy. Příběh rodiny Kosteličových se přitom v mnohém podobá tomu, jak o pár let později začínala s kariérou česká sjezdařka Šárka Záhrobská. Kvůli nedostatku peněz bydleli malí chorvatští lyžaři jak se dalo, tradují se historky o tom, že spali i v mrazech venku ve spacácích a až později mohly alespoň děti trávit noci v otřískané dodávce. A Ante občas zamířil do kasina, aby se pokusil alespoň trochu vylepšit napjatý rozpočet. Nakonec se ale odříkání vyplatilo, i když Antemu všechno nevyšlo, jak si představoval. Větší naděje totiž vkládal do syna a Janica, která na lyžích poprvé stála - podle jejích vzpomínek spíš padala - ve třech letech, jezdila hlavně proto, aby se pokusila vyrovnat bratrovi. První úspěchy sbírala Kosteličová už v polovině 90. let na mládežnických závodech, zavítala tehdy i do ČR. Do světa velkého lyžování vstoupila v sezóně 1997/1998, která vyvrcholila účastí na olympiádě v Naganu. Tehdy šestnáctiletá dívka v Japonsku ukázala, že s ní budou muset soupeřky počítat. Přestože patřila mezi nejmladší účastníky her, odvezla si osmé místo z kombinace. A že to nebyl úspěch ojedinělý, dokázala v následující sezoně: v listopadu 1998 stála poprvé na stupních vítězů ve Světovém poháru. Pořadatele slalomu v americkém Park City zaskočila bronzem natolik, že ani nemohli vyvěsit chorvatskou vlajku - žádnou tam neměli. A v lednu 1999 v St. Antonu poprvé vyhrála kombinační závod SP. Skvěle začala i následující ročník SP, když vyhrála první dva slalomy, pak ale přišel 16. prosinec 1999 a nešťastný pád při tréninku ve Svatém Mořici. Janica si tehdy přetrhala šest kolenních vazů a roztříštila oba menisky a lékaři mluvili i o předčasném konci kariéry. Už za tři měsíce však stála opět na lyžích. Do kolotoče Světového poháru se sice Kosteličová úspěšně vrátila, její zdravotní problémy však teprve začínaly - a netýkaly se jen kolen. Během kariéry Chorvatku trápila i záda, kvůli operaci štítné žlázy vypustila sezonu 2003/2004. To už měla na kontě tři zlata a jedno stříbro z olympiády ze Salt Lake City. Nakonec ale zdravotní problémy překonala a vrátila se velkém stylu. Z MS v roce 2005 si odvezla tři zlata a o rok později zazářila i na hrách v Turíně, kde získala zlato a stříbro a definitivně se zařadila mezi lyžařské legendy. Na podzim 2006 ale ohlásila pauzu a v dubnu následujícího roku pak definitivní konec. "I když bych moc ráda lyžovala, přišel čas ukončit závodní kariéru," řekla lyžařka, která si podle svých slov "vytrpěla dost bolesti a zranění". Za problémy přitom mohl tak trochu i Janicin náročný otec. "Kdybychom ji využívali o trochu méně, mohla lyžovat mnohem déle. Možná bychom zprvu získali o pár medailí méně, ale nakonec by byly výsledky mnohem lepší," zamyslel se před pár lety Ante Kostelić, který svou tvrdostí proslul už jako trenér házenkářů a nepolevil ani v případě vlastních dětí. Pavel Lukáš rmi 