Mubarak - od pilota ke 30 letům v čele Egypta i k trpkému pádu Káhira/Praha 5. ledna (ČTK) - Egyptský exprezident Husní Mubarak (83) stál v čele nejlidnatější arabské země téměř tři desetiletí. Ve funkci zažil studenou válku, řadu skutečných ozbrojených konfliktů i četná mírová jednání na Blízkém východě. Osudným se mu loni v únoru staly více než dva týdny trvající protesty, jež vyústily v jeho pád a postavení před soud. Dnes mu státní zástupce navrhl trest smrti. Mubarak vládl Egyptu autokratickým stylem od roku 1981. Jeho kritici mu vytýkali absenci svobody slova a politické plurality. Výtkám Mubarak čelil i v roce 2007 po přijetí kontroverzních změn ústavy, které omezily dohled nad volbami a poskytly větší pravomoci prezidentovi. Obyvatele také stále sužovaly rostoucí ceny potravin, nedostatek pracovních míst a chronická korupce. Přes 40 procent Egypťanů živoří pod hranicí chudoby. Na druhé straně si Mubarak v arabském i západním světě stále udržoval jistou prestiž. Egypt byl dlouhodobě jedním z nejbližších blízkovýchodních spojenců USA. Podařilo se mu vylepšit infrastrukturu země, zvýšil úroveň zdravotnictví a vzdělání. V zemi, která je označována za srdce moderního arabského světa, ale prezident narážel na odpůrce jak z řad politické opozice, tak z islamistických kruhů. Před několika lety se země potýkala i s teroristickými útoky proti cizincům. Mubarak, který byl někdy pro svou dlouholetou vládu nazýván Sfingou, nastoupil do čela státu po zavraždění svého předchůdce Anvara Sadata v říjnu 1981. Ihned rázně skoncoval s politickým a ekonomickým chaosem, který v zemi po vládě prezidentů Gamála Abdan Násira a Sadata panoval. Dal propustit politické vězně, povolil činnost politických stran a zahájil ekonomické reformy. V roce 2005 se v zemi konaly první pluralitní prezidentské volby - do té doby byl prezident volen v referendu. Za tři desítky let se Mubarakovi do jisté míry podařilo eliminovat násilnosti ze strany radikálních islamistů, proti kterým neváhal tvrdě zakročit (paradoxem je, že sám byl v mládí členem fundamentalistického Muslimského bratrstva, které opanovalo právě probíhající egyptské volby). Snažil se také bojovat proti korupci: v červenci 2002 bylo v největším protikorupčním procesu v zemi odsouzeno do vězení 31 osob, včetně několika bankéřů, podnikatelů a čtyř poslanců Mubarakovy vládnoucí Národní demokratické strany (NDP). Mubarak také vyvedl zemi z mezinárodní izolace. V roce 1989 bylo Egyptu obnoveno členství v Lize arabských států, které mu o deset let dříve pozastavili po podpisu mírové smlouvy s Izraelem. Normalizoval styky s Ruskem a zároveň zachoval dobré vztahy k USA. V době irácké agrese v roce 1991 stál Egypt na straně zemí, jež bránily Kuvajt proti útočníkům, Mubarak ale nesouhlasil s americkým vpádem do Iráku v roce 2003. Časem se stal důležitým prostředníkem v izraelsko-palestinském konfliktu. Již od mládí to rodáka z nilské delty (4. května 1928 ve vesnici Kafr al-Misilhá) táhlo k armádě a hlavně k letectvu. Po vojenské akademii prodělal výcvik stíhacího pilota, v 60. letech absolvoval Frunzeho vojenskou akademii v Moskvě. Poté se stal jedním z prvních egyptských pilotů nadzvukových stíhaček. Na začátku 70. let, kdy byl vrchním velitelem letectva, se stal egyptským hrdinou během jomkipurské války v říjnu 1973 s Izraelem, kdy řídil ofenzivu leteckých sil. Již v dubnu 1975 si jej ale Sadat vybral za viceprezidenta, kterým byl až do Sadatovy smrti po atentátu v říjnu 1981. Mubarak sám přežil nejméně šest pokusů o atentát - naposledy v červnu 1995 na summitu Organizace africké jednoty v etiopské Addis Abebě. Od roku 1959 byl ženatý a zanechal po sobě dva syny. O mladším Gamálovi se dříve spekulovalo, že by mohl po otci převzít moc. mav dto pvl 